Sexuální zpověď „Beta samce“

Moje jméno je Karel. A jsem pořádnej idiot. Aspoň to říkal Franta od nás z práce.  Jsem idiot a nejhorší na tom je, že to o sobě vím.

Nikdy jsem nepatřil k chlapům s ostrými rysy lovce, takzvaným Alfa samcům.

Už na pískovišti v dětském věku jsem si nechal Maruškou sebrat lopatičku a zoufale trpěl její pokusy vymlátit mi z hlavy to málo, co jsem tam zatím měl uložené. Zasáhla až moje maminka, která hbitě zareagovala na můj útrpný pláč.

V období na základní škole, kdy si spolužáci o přestávkách lepili na nárty nohou zrcátka s cílem podsunout nenápadně při konverzaci se spolužačkou nohu mezi její nohy, aby se jí tím zrcátkem podívali pod sukni, jsem já, seděl v lavici a připravoval se na další hodinu opakováním dané látky.

Vždycky jsem tíhl spíše ke kutilství, inklinoval  k elektrice a všemu, nad čím se muselo nějakým způsobem přemýšlet, tak mě naši dali na elektrotechnickou průmyslovku, kde jsme byli samí kluci.

Hudební zábavy u nás na dědině mě moc nebavily, nicméně jsem občas na nějakou zašel.

Panictví mě čirou náhodou zbavila naše poněkud korpulentní, rozvedená sousedka, která se ke mně na jedné zábavě přitočila, hrábla mi rukou do rozkroku  a pravila :

„ A hele! Zajíček ušáček! Pojď se mnou zajdo, něco ti ukážu,“drmolila opileckým hlasem. No a já šel.

To, co se odehrávalo potom, bych nejraději zapomněl. Ještě dnes mám z toho husinu.

 Zabořila mi hlavu do jejích obrovských ňader a začala sténat. Ze sténání bylo hekání a za chvíli řvala na celé kolo jako urvaná. Ani se nedivím, můj patnácticentimetrový obr se jí zřejmě líbil. Co jsem tak četl v časopisech se sexuální tematikou a viděl u nás v práci chlapy ve sprchách, jsou na tom ještě ostatní  s velikostí daleko hůř. Mnohokrát jsem si na ni ještě vzpomněl, když jsem si užíval u sledování porna. Brr!!

Od té doby se nedá říct, že bych se nějak zdatně sexuálně angažoval.

 Měl jsem pár známostí, ale vždy mi dotyčná pověděla stejnou větu :

 „ Když ty seš tak strašně hodnej! Promiň, ale já potřebuju někoho jiného, někoho, kdo bude mít drive“, řekla mi později i Maruška z pískoviště, když jsem se marně snažil nasadit na obra ochranu a ještě ji častovat sprostými slovíčky, které, jak mi řekla, měla u sexu a pouze u něj, strašně ráda. Nějak mi  nešlo jí říct „ty moje děvko!“ jak mi radila a napovídala, prostě mi to nešlo. Byl jsem slušně vychovaný a na tom jsem si vždycky zakládal. Drive? Dyť řidičák jsem si dělal ještě na prumce, tak fakt nevím o čem mluví.

A tak šel čas, já si hověl ve svém zaměstnání, koupil si byt, naučil se vařit, obsluhovat pračku, pořídil si dokonce i žehličku, mamča na mě byla pyšná. Co chvíli se mi snažila dohodit nějakou dceru své kamarádky .Občas jsem s nějakou zašel i do kina, nebo na procházku, ale komunikace vázla. Většinou jsme se už neozvali ani jeden.

A pak se to stalo. Potkal jsem Magdu. Byla nádherná. Spolužačka ze základky a my se dali do řeči na jednom srazu po patnácti letech. Jak říkala,byla zrovna v rozvodovém řízení. Manžel ji občas bil, toulal se po hospodách a jak tvrdila, chlapa jako jsem já si vždycky přála.

Pozval jsem ji na kávu k sobě domů, upekl štrůdl, povídali jsme si a když došlo na milování, tak chtěl obr trošku stagnovat, nicméně její hravé ručky si s ním v mžiku poradily. Ty jo, tak to je ona! Pomyslel jsem si a zoufale si přál, aby to měla taky tak.

Jedno se jí muselo nechat. Dokázala mě vyburcovat k neskutečným výkonům. Nemyslím v ložnici, ale především v kuchyni. Jak ona dokázala chválit! A krásná baba, která umí správně polechtat chlapovo ego…..Co si budeme nalhávat, zkrátka jsem se zamiloval. Bláznivě a nadoraz. Spustil jsem stavědla, která ve mně zadržovala všechnu nahromaděnou lásku a ta zákonitě musela jít ven.

Byl jsem zamilovanej jak mladej osel, jako takový jsem také začal kolem Magdy skákat.

 Vyvařoval jsem, pekl, zavařoval, Magdička ráda odpočívala unavená z práce, nerušil jsem ji a jen se díval na její sladký obličej, když na chvilku usnula. Chystal jsem Magdičce svačinky, aby v práci neměla hlad a neodbývala se bagetami z automatu, jak se mi jednou svěřila.

Po večerech jsme seděli u televize, přátel jsme moc neměli, tak jsme ani nikam moc nechodili a já byl rád, že ji mám sám pro sebe. Občas se Magdička cestou z práce zdržela, řekla mi, že byla nakupovat hadříčky, aby se mi líbila. Občas jsem z ní cítil víno, ale neřešil jsem to, přece ji nebudu zpovídat a rozčilovat ji zbytečnými otázkami, jak mi sama kdysi řekla.

Tak nám to náramně klapalo  tři měsíce.

 Jednou, když jsem zase uvařil kávičku, že si v klidu posedíme, mi Magdička  hledící kamsi do neurčita, řekla:

„Kájo, musíme si promluvit.“

 Asi každý chlap by v tenhle okamžik raději stál tři hodiny frontu před Lidlem na levné kačeny, než si vyslechnout tuhle nic neříkající větu, která, ale vyvolává mnoho asociací.

„Víš, cítím, že to mezi námi není úplně ono,“spustila má drahá dlouho očekávaný monolog. „ Necítím se vedle tebe jako žena. Uděláš vše, co mi na očích vidíš, zvládneš všechny domácí práce na jedničku, že já nemůžu ani ničím překvapit tebe. Vždy jsi kousek napřed a mám pocit, že ještě chybí, abys mi začal vytírat prdel! Dyť my se spolu nemůžeme ani usmířit, protože ty nás nenecháš se ani pohádat! Vše vychytáš, odrazíš, urovnáš a mě je z tebe nanic! Já…myslela jsem si, že to překonám, že to zlomím. Že se budu snažit si na tebe a na to, co mi vadí zvyknout. Ale nedokážu to. Ba dokonce, začínám být na všechen ten servis alergická. A tím , bohužel, i na tebe. Kolega Petr….“

„Kdo je kolega Petr?“ vyhrkl jsem a tím jí skočil do řeči. „Máš s ním něco?“

„Nemám…“pokračovala. „Jen jsem chtěla říct, že se s ním strašně nasměju. Není s ním nuda. Kdežto my dva se spolu nesmějeme. Nuda, nuda, nuda!!!!

Zajímají tě jen reklamní letáky, co kde mají a za jakou cenu,nemáš žádného koníčka, nenecháš mě doma chvíli samotnou, jsi pořád vedle mě jako pejsek, sedíme tu u televize beze slov jako manželé po třiceti letech, ale já chci žít! Rozumíš? Žít!!“

Potom si sebrala věci a odešla. Asi tisíckrát jsem jí tu noc volal, ale mobil měla vypnutý. Měl jsem strach, co s ní je, kam mohla jít takhle v noci….

Rozhodl jsem se, že ji překvapím, a půjdu jí odpoledne naproti do práce. Stoupl jsem si bokem, aby mě ostatní neviděli. Vycházela z brány, ale nebyla sama. Šel vedle ní nějaký muž a bylo vidět, že do sebe vzájemně šťouchají, smějí se a povídají si. Ještě nikdy jsem Magdu neviděl a ani neslyšel se takhle hlasitě smát. Na první pohled z ní sálala spokojenost, jakoby ze sebe shodila nějaké břímě, jakoby  se jí ulevilo. A já tam jen stál a nezmohl se na nic. Cítil jsem slzu, která mi stékala po tváři, hlavou se mi honily neskutečné vzpomínky, cítil jsem, jak zoufale  tu ženu chci.

„ Do prdele kde jsem udělal chybu? Proč to taky tak necítí? Co teď zas budu sám dělat?“ říkal si nahlas.

 Zase dokola seznamování, pokus, omyl….sex….

Sakra, budu se muset zeptat Franty od nás z práce jak to dělá, že má doma poslušnou, pěknou manželku a bokem vždycky nějakou tu kamárádku na výpomoc, jak se nám rád chlubí v šatně o pauze.

Něco dělám blbě a musím přijít na to, co to asi je…..